Prodloužený víkend 1.-3.5.2015

6. května 2015 v 14:08 |  Já - autorka blogu
DEN PRVNÍ
V pátek kolem poledne jsme vyrazili na náš další prodloužený víkend :) Odjeli jsme z Kostomlat (kam jsme vezli děti) a po cestě si Pepa vzpomněl, že mi nedal pusu pod třešní! Já jsem si to vůbec neuvědomila. Pepa najednou zastavil u chodníku ve Velemíně hned za zatáčkou, já jen nechápavě řekla "Co je? Co děláš? Proč zastavuješ?" a on na mě, ať jdu k němu blíž a políbil mě, pak až mi připomněl, že mi nedal pusu a s autem jsme stáli pod rozkvetlou třešní Smějící se začla jsem se smát, že to je opravdový vrchol lenosti Smějící seSmějící seSmějící se
Jelikož jsme vyráželi v době oběda, tak jsme se po cestě stavili na benzince u D8 4km od Lovosic směrem na Prahu. Tak jako tak jsme chtěli navštívit malou zříceninu tyčící se hned nad benzinkou. Došli jsme tam za pár minut a já konečně viděla, co to tam vlastně stojí. Kruhová rozpadlá stavba, ale má své kouzlo, jedná se o zříceninu větrného mlýna, později byl přestavěn na výletní letohrádek.


A ještě jedna :)

Po obědě v mekáči (nenavštěvujeme běžně, dokonce jsme tam společně byli poprvé) jsme vyrazili k dalšímu cíli a tím byl hrad Okoř, na kterém jsem ještě nikdy předtím nebyla. Zajeli jsme na poloprázdné parkoviště a prošli jsme se podél krásného potůčku, já prostě miluji tu svěží jarní zeleň a tekoucí čirou vodu :)


Okoř


Z Okoře jsme spěchali do Lidic, kam jsme dojeli cca kolem 16.hodiny. Prošli jsme si ulicí s všepřipomínajícím názvem 10.června 1942, což je dnes hlavní ulice v nově postavených Lidicích. Došli jsme ke Gloiretu a poté jsme navštívili muzeum, kde si člověk začne uvědomovat skutečnou hrůzu, která tam proběhla. Fotky zavražděných dětí, mužů, a žen převezených do koncentračního tábora Ravensbrück.


Člověk si začne naplno uvědomovat jak děsivá byla demolice obce, když vidí těch několik málo věcí, které se dochovaly, jako například vrata kostela a pár dalších drobností.
Ke konci expozice se na zeď promítají dopisy dětí, které stihly odeslat z Chelmnu před usmrcením výfukovými plyny ve speciálním vyhlazovacím autě...
Když to člověk vidí v televizi nebo o tom čte v časopise, řekne si "Bože, to je hrůza", ale významněji se ho to nedotkne, ovšem když navštíví takovéhle místo, je to jiné, emoce nejdou popsat, byla jsem z toho tak vedle, že jsme zapomněla udělat jedinou fotku, ačkoli nám u vstupu na náš dotaz řekli, že focení je povoleno...
Na zdech jsou vyrytá jména zavražděných, jsou tu i jejich fotky, jedna vedle druhé, se jmény a daty narození... Člověk si uvědomí, že u Horákova statku koukal děda na to, jak mu zastřelili syna a vnuky nebo zemřel přímo s nimi, jsou to prostě celé rodiny. Navíc je zde projekcí promítaná velkoplošná fotografie, která je zalomená v prostoru, jsou na ní vyobrazení zastřelení muži u Horákova statku, kteří Vám v životní velikosti leží přímo u nohou. Hrozivé, děsivé...
Ke konci jsme ještě shlédli kratší dokumentární snímek, kde pár lidických dětí v dnešním důchodovém věku vypráví své pocity z tehdejší události.

Ovšem muzeum pro mě nebylo úplně to nejemotivnější, tím totiž bylo sousoší dětí, vlastně jsem vůbec nečekala, že mě to tak vezme. Přicházeli jsme blíž a před sousoším ležela spousta věcí - plyšáci a jiné hračky, přívěsky se jmény, svíčky a květiny... A k tomu na vás hledí 82 dětí, každá ta socha je jako živá, jako by se děti zastavily v čase a prostě tam tehdy takto zůstaly... A vy víte, že většina těch dětí zemřela strašlivou smrtí... Jen tak... Pro nic... Přiznávám se, stáhlo se mi hrdlo a měla jsem co dělat zadržet slzy, nemohla jsem ani mluvit a Pepa vypadal, že je na tom zrovna tak...


Tohle prostě nestačí vidět na fotkách v počítači nebo časopise, nestačí to vidět v televizi, tam člověk musí jít a tu atmosféru nasát. Duch hrůzné události tam doslova visí ve vzduchu.


Prostě na tohle téma bych tu mohla psát hodně dlouho a přidat spousty fotek, ale článek má být o našem prodlouženém víkendu, takže popojedem dál. Prošli jsme si bývalé i nové Lidice a po dvou hodinách jsme vyrazili na další místo v pořadí.


Náš další a ten den zážitkově poslední cíl byl vyhlídkový val v Kněževsi, kde je pohodlně vidět na ruzyňské letiště Vaška Havla (pro mě to prostě vždycky bude Ruzyně). Mrzí mě, že nemám lepší foťák, protože otamtud by byly úžasné fotky, každopádně když nějaké budete chtít vyhledat, tak jich je plný internet :) Pro nás to byl opravdu super zážitek, já velká letadla miluju, mohla bych tam stát celý den a jen pozorovat jak přistávají a odlétají. Miluji létání a při pozorování letadel se mnou třískaly emoce ze vzpomínek a zároveň z těšení se na další let. Naposledy jsem letěla před téměř osmi lety, ale další let mě čeká letos v červenci, už se nemohu dočkat. K čertu s mořem, klidně bych celých 14 dní jen létala sem a tam :)


Pro Pepu to byl o to větší zážitek, že nikdy neletěl a co víc, další den ho čekal vyhlídkový let nad Mladou Boleslaví! Dostal ho ode mě k narozeninám právě jako trénink na červencový let do Burgasu, aby se pak tak nebál, protože z létání má hrůzu (resp. měl, než absolvoval vyhlídkový let), pravidelně totiž koukáme na letecké katastrofy Úžasný


Velký zážitek pro nás byl start Boeingu 777 korejských aerolinek, jelikož byl o hodně větší než všechna ta letadla, co tam za celou tu dobu přistávala a vzlétala. Když začal rozjíždět motory, byl to opravdu hukot, pak se ten kolos rozjel po dráze a vypadalo to, že se snad ani neodlepí od země.

Už se těšíme, až přiletí Airbus A380 v červenci, na ten se pojedeme podívat :)

Po příjemném čase u letiště jsme sedli do auta a po pražském okruhu vyrazili ku Prahe. Cestou jsme se stavili v OC Chodov na menším nákupu a pak hurá za mým bratrem a švagrovou do Čelákovic, kde jsme přespali.

Pokud chcete vidět více fotek a pár videí z letiště, mrkněte na mé rajče.

_______________________________________________________________________________________________________________

DEN DRUHÝ
Další den jsme ráno nijak neplašili, v klidu jsme se nasnídali a pokecali, dali kávu a tak dál. Jako první čekal Pepu vyhlídkový let a bylo vidět, že je dost nervózní... Kolem půl dvanácté jsem přijeli na letiště v Mladé Boleslavi, bylo opravdu krásné počasí, jako na objednávku. Pepa se pomalu začal seznamovat s maličkou Cesnou, ve které měli letět i s pilotem ve čtyřech.


Já jsem samozřejmě nezapomněla Pepovi připomenout jeden díl Leteckých katastrof, který byl o havárii právě Cesny Úžasný
Před letem a prý i zpočátku během letu byl vyklepaný, ale let se mu moc líbil a prý už takový strach nemá, tak uvidíme v červenci ve velkém letadle. Každopádně když po půl hodině přistáli, vyskočil z letadla a běžel mě obejmout Smějící se Ještě se mu klepala kolena Úžasný


Po letecké akci jsme jeli také trošku potěšit mou osobu. Zajeli jsme do obce Jizerní Vtelno, kde jsem měla domluvenou prohlídku sedla Kentaur Jupiter za 7tis. Čekala jsem nějakou vadu, ale sedlo bylo opravdu jako nové, jen lehce zaprášené, paní si ho koupila, jezdila v něm dva roky a pak jí leta leželo ve stodole, protože nemohla jezdit (těhotenství) a poté se již k ježdění nevrátila. Samosebou, že za tu skvělou cenu jsem sedlo okamžitě vzala!


Nakonec jsme v té vsi vlezli i do místní restaurace a naobědvali jsme se, dali jsme si hotovky a zklamaní jsme nebyli.
Vrátili jsme se do Mladé Boleslavi, zaparkovali na jakési hlavní ulici a šli jsme pěšky do Škoda muzea.


Muzeum je sice malé, ale pěkné, je tam toho hodně k vidění, spousta zajímavostí, nejen vozy. Prošli jsme si auta od nejstarších po nejnovější.


Prohlédli jsme si auto Vision D i úplně nový luxusní Superb v expozici "Škoda Superb ve znamení luxusu" v sále Laurin a Klement, tato expozice byla k vidění pouze do 3.5.2015.


Mě osobně se moc líbily detaily, které ale svým foťákem extra nenafotím. Např. v kožených sedačkách vyryté nápisy Laurin & Klement, nebo ten samý znak přilepený na karoserii mezi předním kolem a zrcátkem. Jo jo, auto je to krásné...


Poté jsme ještě navštívili expozici prototypů, kde jsem se ani nedivila, že se většina z nich ani nezačala vyrábět, byla to opravdu hnusná auta Smějící se Nejvíce se mi líbilo auto Škoda 110 super sport typ 724 přezdívané FERAT, které jezdí na lidskou krev Mrkající, je škoda, že ho nezačali vyrábět ve velkém, já bych si ho koupila a myslím, že bych roky mohla jezdit zadarmo Smějící se


Po prohlídce muzea jsme si prošli Mladou Boleslav a navštívili místní podzemí pro děti.


Chvilku jsme si zablbli ve fontánkách a pokochali se sochama u "zmenšené" Jizery.

Nejzábavnější byla socha čůrající holčičky...


Nakonec jsme se podívali k hradu a šli jsme zpět. Cestou z Mladé Boleslavi jsme se stavili v Konětopech u známých, omrkli jsme jejich pejsky a jeli jsme do Čelákovic. Brácha ještě nebyl doma a tak jsme si část Čelákovic prošli.

Pokud chcete vidět více fotek z druhého dne, podívejte se na mé rajče.

_______________________________________________________________________________________________________________

TŘETÍ DEN

V neděli jsme vyrazili cca kolem půl jedenácté zpět na Mladou Boleslav, protože jsme chtěli navštívit zříceninu hradu Michalovice.

Z Michalovic jsme vyrazili na Zvířetice, což je také velmi krásná zřícenina.

Ze Zvířetice mám snad milion fotek mého zadku, to je tak, když dáte chlapovi do ruky foťák Smějící se Ale pořád lepší, když fotí můj zadek, než aby fotil cizí, ne?

Já sem prostě některé ty fotky dát musím Smějící se


A tahle je prostě nejlepší Smějící se Opravdu jsem se zasmála, když jsem ty fotky doma stahovala, byly tam i lepší, ale asi už nepublikovatelné, co tam Pepa dělal za posunky Smějící se


Cestou ze Zvířetic jsme se stavili už jen v Bělé pod Bezdězem koupit nějaké jídlo na doma a zároveň jsme si dali v místním krásném parku sváču.


Mno a poté jsme už jen spěchali domů, protože Pepa měl fotbalový zápas a jako brankář samozřejmě nesměl chybět S vyplazeným jazykem

Pokud chcete vidět více fotek ze třetího dne, mrkněte na mé rajče.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.