Valentýn - láska na povel

13. února 2015 v 22:56 |  Já - autorka blogu
Je 13.2., lidi šílí, všude stres a panika. Lidé se ptají na internetu cizích lidí, co mají koupit drahé polovičce za valentýnský dárek a co uvařit k večeři právě na tento den... Jako by ti cizí znali jejich partnera lépe... A já se jen usmívám a kroutím hlavou, ještě že jde tento komerční svátek mimo mě. Nechápejte to tak, že jsem sama - nejsem - jen si prostě s přítelem vyznáváme a dokazujeme lásku po celý rok a nechápeme, proč bychom měli zrovna v toto datum - 14.2. jako na povel dělat nějaké šaškárny, kupovat srdíčka a jiné kýčovité nesmysly... Prostě proč? K čemu to je? Vždyť to ani není český svátek, stejně jako Haloween. Prostě my si dáme pusu pod rozkvetlou třešní na prvního máje a druhého listopadu na dušičky zapálíme svíčky za ty, co už nejsou mezi námi. Ale to jsem odbočila... Zajímalo by mě jaký názor na to máte vy? Slavíte Valentýna nebo vás štve jako mě?



Na proklínaném i milovaném facebooku každý otravuje s Valentýnem, samé citáty, dotazy na dárky, vaření, výzdobu, samé otravné reklamy a to nejen na facebooku, ale všude po internetu, v mailu mám tuny spamu s valentýnskou reklamou, kdy mi nabízejí rozkošné trenky se srdíčkama, srdíčkové svíčky do vany, valentýnskou večeři s balónky ve tvaru srdce... A pak jde člověk do města a tam to samé... Prostě láska na povel... TEĎ SE MILUJTE! TEĎ HNED!!! PRÁVĚ DNES!!!
Za další je mi líto těch, co slaví Valentýna a jsou sami nebo po rozchodu. Nejen, že to bolí, ale ještě vám okolí bez vydechnutí cpe povinnou lásku. Srdíčka, srdíčka, srdíčka (a zamilované či zoufalé statusy)... I ty co neslaví Valentýna a jsou sami nebo po rozchodu to musí opravdu štvát...

My to prostě děláme jinak, přece nemusí být Valentýn, abychom si dali romantickou večeři. Například naše výročí: šli jsme do luxusní restaurace Beethoven v Teplicích, měli jsem pro sebe salónek, okolo nás bylo pár decentních balónků a všude nasypané okvětní lístky růží. Já si nesla kytku, kterou mi dali do vázy, navíc jsme byli oblečení společensky, atmosféra byla skvělá! Doladil to klavírista (či jak se jim říká), který osobně přišel s dotazem, co bychom si přáli, aby zahrál. Měl na sobě kostým a paruku, prostě Beethoven. Pravda, peněženka brečela, ale co, na takovou večeři nechodíme každý měsíc...

Na podzim jsme se zase při houbaření vsadili, kdo najde první houbu a kdo najde největší houbu. Pepa našel první a jako výhru si vybral striptýz (proč ne?). Já našla největší houbu a vybrala jsem si romantickou večeři. Myslela jsem, že mě na ní někam vezme, ale on ji celou připravil sám o několika chodech, ozdobil stůl, připravil skleničky a víno, zapálil svíčky... Navíc jsme se oba oblékli opět společensky.
Prostě romantika v soukromí, jen tak, spontánně. To co velká část populace dělá povinně 14.2. na den sv. Valentýna my děláme kdykoli v roce a nepotřebujeme na to vyhraněné datum.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.