Strach uvnitř nás

23. února 2015 v 9:37 |  Téma týdne
Strach uvnitř nás, to je téma, o kterém by mohl každý z nás vyprávět. Prostě každý z nás má z něčeho strach - ze tmy, ze smrti, ze samoty, ze psů, z létání, z klaunů, z pavouků... Strach jednoho může druhému připadat banální, ale přitom má každý svého bubáka... Já osobně mám strach ze tmy a z velkých psů (rotwailer, pitbull, staford, dobrman apod.). Kdybych měla mluvit o něčem nehmatatelném a "neviditelném", prostě o strachu skutečně uvnitř mě, tak musím nějakou dobu přemýšlet, čeho se bojím (a zároveň co je zveřejněnitelné). Nakonec jsem došla k závěru, že nejvíc se asi bojím zklamání. Bojím se toho, že zklamu někoho, na kom mi záleží a naopak se bojím toho, že někdo zklame mě. Bojím se i drobných zklamání, protože je špatně nesu, např. nesplněný slib dokáže s mými emocemi pěkně zamávat a může jít opravdu o drobnost, prostě když někdo něco slíbí, MUSÍ to dodržet! Tak jsem byla vychovávaná a bohužel až poté, co jsem "vylétla z hnízda", jsem zjistila, že 90% slibů padá do prázdna a místo jeho splnění raději lidé vynaloží spousty energie na vymýšlení výmluv proč to nejde nebo dokonce, že slib byl špatně pochopen. Jeden můj bývalý dokonce často používal větu "Ale já neřekl slibuju!", takže to vlastně nebyl slib, ale jen plácnutí do prázdna, asi abych se měla na co těšit... Prostě to zklamání nesnáším, každý slib by se měl splnit, především ty drobné, při jejich nesplnění jsem zklamaná ještě víc, protože si říkám, že takovou drobnost splnit nebude problém, ale kolikrát to problém je, přijdou výmluvy a ooobrovské zklamání, ze kterého mám takový strach. Jako drobný slib považuji třeba to, že se s přítelem dohodnu, že za týden půjdeme ke známým na kávu nebo že pojedeme na koně nebo že pojedeme na výlet na určité místo a pak se mu třeba nechce a přijde výmluva - nejčastěji "Tys mi to ale neříkala, o ničem nevím." případně "O tom jsme se nebavili." nebo poslední dobou velmi oblíbené "Ale já nevěděl, že je to tutovka." - to bych vraždila!!! Snad když se na něčem dohodnem, kór na nějaké prkotině, tak snad není třeba to 3x potvrzovat? Ale naštěstí už se to u nás doma s tím plnění slibů lepší. Hlavně sliby dětem, na jejich neplnění jsem obzvláště háklivá. Když přijde zklamání, ruku v ruce s ním jdou pocity, které špatně zvládám - lítost, bezmoc, trocha zoufalství a špetka vzteku (ten přichází až jako poslední). A já prostě tyhle pocity nesnáším, možná z nich mám strach... To bude možná ten strach uvnitř mě...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.