14) Příběh o rande naslepo psán v první osobě

10. února 2015 v 21:14 |  Hřejivá výzva
Dlouho jsem nevěděla, jak pojmout tento článek, ale nakonec jsem si vzpoměla na své nejzásadnější rande na slepo a nechala jsem se tedy inspirovat svým zážitkem. Jména jsou záměrně změněná, příběh je i trochu poupraven, leč zásadní okamžiky příběhu jsou zcela pravdivé, některé lehce přitažené zavlasy, ovšem z celkového pohledu se tak skutečně stalo. Konec je změněn tak, jak bych si dnes přála, aby tehdy dopadl, bohužel jsem s tímto týpkem ale měla o dost delší trpělivost...

Úžasný



Je mi 16 let, před měsícem jsem se rozešla se svým klukem a už se začínám nudit. Kámošky mají každá nějakého kluka a já věčně dřepěla doma. Večer jsem si tedy vlezla k internetu, přihlásila se na chat a začla se bavit s klukama. Docela dobře se s nimi vykecávalo a nic z toho všeho jsem nebrala vážně, avšak byl tam jeden kluk, se kterým jsem si povídala do čtyř do rána. Psala jsem mu, že už jdu spát, ale jemu se prý se mnou tak hezky povídá, takže mě ukecal a zůstala jsem. Ve čtyři už jsem to tedy opravdu ukončila a když viděl, že už opravdu jdu, tak mi napsal, že mě chce vidět a že za mnou přijede. Odpověděla jsem mu "jasný :D klidně přijeď :D" a odhlásila jsem se. Telefonní čísla jsme si vyměnili někdy po půlnoci. Chvíli po odhlášení mi přišla SMS z internetu, že se se mnou ani nestihl rozloučit a že mi přeje hezké sny a jde opravit přes 25 let staré nepojízdné auto. Přišlo mi to opravdu pouze jako vtip, hrubek jsem si nevšímala a šla jsem spát.


Ráno jsem vstala v 8 hodin a jela s rodiči nakoupit. Bydlíme ve vsi 17km od města a tak jednou za čas vyrážíme na velký nákup, ten den nastal právě dnes. V jedenáct hodin mi začal zvonit telefon - nějaká pevná linka... Smůla, cizí čísla nezvedám, navíc pevná linka - jisto jistě nějací otrapové s telemarketingem! Nehodlám si zkazit nudu v obchoďáku mezi regály s moukou a cukrem. Nakonec to volající vzdal - uff. Za chvíli mi však přišla SMS z cizího čísla: "ja tu na tebe cekam a ty si spinkas" - co to jako je? Chvíli mi vrtá hlavou, kdo mi to píše a jestli to náhodou není omyl a pak mi to došlo!!! TO JE TEN KLUK Z CHATU!!! A jak to jako myslel, že na mě čeká????? Snad opravdu nepřijel???? Sakra, okamžitě si smažu z profilu místo bydliště!!!! Teď jen vymyslet, co dál. Co jako řeknu rodičům? SMSkou jsem se tedy vytasila s výmluvou, že jsme na nákupech a bude to až do večera, tak ať jede domů, ale on mi odepsal, že stejně nemá co dělat a když ujel 100km, tak na mě klidně počká. SAKRA!!!

Naneštěstí v naší vsi jsem snad jediná puberťačka nosící křestní jméno Alice a tak se stačilo jen kohokoli zeptat, kde bydlí Alice a bylo to... Další vodítka, které jsem mu po internetu sdělila, by ho také ke mě spolehlivě navedly - není tu moc lidí, co by mělo koně a ve vsi jsem mezi místními zaručeně nejznámější a to nemluvím o tom, že mám v profilu fotku, tak by mě mohl spolehlivě popsat. Tak či onak, prostě mě našel a já nevím, jak se z toho "rande na slepo" vykroutit...

Když jsme přijeli domů z nákupu, neozvala jsem se mu. Doufala jsem, že získám nějaký ten čas na únikový plán, ale jakoby vycítil mou přítomnost ve vsi. Nejdříve jsem slyšela hluk a až po chvíli jsem viděla přijet auto - šíleně starý vrak. Řekla jsem si jen "Bože, pojízdná diskotéka, to fakt nesnáším... Ostuda po celé vesnici..." a než jsem stihla zareagovat, už visel na zvonku. Rodiče vylezli na balkón a oznámili, že půjdu dolů. Samozřejmě se mě ještě vyptávali o koho jde a tak dále. No, uznejte, nemohla jsem jim říct, že je to jakýsi týpek z Prahy, kterého ani neznám, je mu pětadvacet a vůbec jsem netušila, že mě takhle najde. Trošku jsem to tedy přibarvila do lepšího světla a řekla, že to je kamarád z Prahy, kterého znám přes spolužačku. Rodiče neleni a pozvali ho na pozdní oběd, asi aby mi pomohli udělat dojem, jelikož jsme měli domácí ovocné knedlíky, které jsem mimochodem předchozí den vařila já.

Šla jsem tedy dolů pro týpka, kde jsme se pozdravili a já celá "nadšená" vyřídila povzání na oběd. On byl nadšený doopravdy... Po obědě, při kterém se málem roztekl blahem, jelikož v Praze jedl jen párky, instantní polévky a omáčky z krabiček, se zeptal, jestli je v okolí něco, kam bychom mohli na výlet. Vymluvila jsem se, že jsem domluvená s kamarádkou Lenkou ze sousedního města, že za ní přijedu, ale toho se chytli rodiče, že mě tam místo nich může hodit onen kamarád a rovnou se můžeme vykoupat na koupališti... Asi všichni tušíte, jak jsem je v tu chvíli proklínala. Nasedla jsem tedy do jeho život ohrožujícího rozpadlého auta s dunícími repráky a řvoucím motorem. Vše dolazoval napůl utržený výfuk, který vydával zvuk padající stíhačky, asi aby každý viděl, že jede pseudotuning kára. Když jsem auto obešla ke straně spolujezdce, zhrozila jsem se. Po celé délce boku auta chyběla jakási lišta a dírami po šroubech bylo vidět do auta. No aspoň, že tuto stranu vozu neviděli rodiče. Při průjezdu vesnicí jsem se schovávala, aby náhodou někdo neviděl, v čem se to vezu. Po zbytek cesty jsem se v každé zatáčce obávala, že vypadají všechny šroubky z auta, případně upadnou dveře nebo se i se sedačkou propadnu podlahou.
Nic z toho se k mé velké úlevě nestalo, pouze zhruba po pěti kilometrech upadl výfuk úplně. Týpek to vyřešil tak, že ho hodil na zadní sedačky do kupy oblečení a jelo se dál, resp. na benzínku, kde týpek vylezl jako těžký frajer, natankoval za krutopřísných stotřicet korun, koupil si cigára a při nasedání do auta si vzpomněl, že mi vlastně ráno v Praze koupil kytku, kterou teď lovil na zadní sedačce z pod kupy jakéhosi oblečení. Zvadlou polomrtvou květinu mi podal s jednoduchým slovem "Na!" jako láhev minerálky během toho, co se druhou rukou snažil trefit klíčem do zapalování. Zbytek cesty probíhal celkem klidně, jen mi kouřil pod nos, ale naštěstí jel jako prase a tak jsme byli během patnácti minut na koupališti.

U vstupu mě připravil další milé překvapení. Prostě jen ledabyle řekl, že poslední prachy nechal za benzín, aby mě mohl odvézt a za cigára. Poprosil mě, ať mu zaplatím vstup, že mi to pak vrátí. Ještě, že mi rodiče dávají kapesné... Zaplatila jsem mu vstup a šli jsme najít pěkné místo na sluníčku. Kamarádka Lenka mi mezitím psala SMS, že přijede později, až kolem páté. No bezva!!! Šla jsem si zaplavat, týpka jsem měla neustále za zadkem, patrně si myslel, že spolu chodíme, protože mě chtěl držet za ruku a když jsem si někam sedla, tak mě hned hladil po vlasech. Šla jsem si koupit hranolky a pití, ale opět běžel za mnou a nestyděl se zeptat, zda mu také něco koupím a opět zdůraznil, že mi to pak vrátí. Já naivní puberťačka jsem mu tedy objednala co si přál - langoše, klobásu a pivo. Po další porci jídla zadáčo se natáhl na lavičku a usnul tam. Mezitím přijela moje kamarádka a psala mi, že je u vstupu. Hned jsem jí odpověděla, ať ani dovnitř nechodí, že jí to pak vysvětlím, ať na mě čeká na zastávce. V tichosti a spěchu jsem si vzala své věci do rukou a bez převlékání z plavek jsem vyletěla z koupaliště. Lenka na mě zírala, jako bacil do lékárny a tak jsem jí vše dopodrobna vyprávěla, zatímco jsem na sebe mezi udivenými cestujícími na zastávce házela oblečení. Kamarádka se mohla potrhat smíchy, ale já byla v klidu až poté, co přijel autobus MHD a já se mohla schovat do jeho bezpečných útrob...

A poučení pro ostatní? Nikdy nedávejte na net informace, které vás mohou snadno identifikovat a dle kterých o vás může kdokoli zjistit cokoli... Především se pak nesvěřujte neznámým lidem s podrobností o vašem životě a živobytí... Ale sama vím, že každý se poučí hlavně z vlastních chyb, ne z cizích, každý si musí natlouci svůj nos, aby si dal příště pozor, protože věta "To mě se stát nemůže." je používána opravdu často...

A vše bych prostě jen ukončila větou:

...a jestli týpek neumřel, spinká na oné lavičce dodnes...
Smějící se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.