Stopovaná 2014 na ranči Radana

6. října 2014 v 12:23 | Šárka Dittrichová |  AKCE, kde jsme byli
V neděli 5.10. jsme vyrazili ráno v půl deváté ke koním, připravili jsme si je a v 9:50 jsme vyrazili z Velké Veleně po kopytě do Veselého na ranč Radana. Sjeli jsme po silnici do Malé Veleně, cestou jsme míjeli stádečko lam a koně opět nezklamali, měli jsme co dělat, abychom je uklidnili před splašeným úprkem. Následující stádečko minioslíků už je tolik neděsí, to už jen koukali, ale neplašili se. Zhruba po 45 minutách jsme projížděli Benešovem n.Pl., najeli jsme na jezdeckou stezku a lehkým klusem jsme ukrajovali vzdálenost po krásných loukách. Na konci louky jsme vjížděli do lesa, když v tom jsem si všimla těsně před Balíkem chuchvalce smotaného drátu! Zastavila jsem ho pár centimetrů před drátem! Ještě štěstí, že už jsme šli krokem, nedopadlo by to dobře, kdyby se do něj zamotal. Začal by panikařit a ošklivý úraz koně by byl na světě. Seskočila jsem z něj, začala jsem brát drát ze země a zjistila jsem, že je natažený ještě cca 30m do středu louky, pomalu jsem ho ani nepobrala. Nakonec se mi podařilo všechen drát smotat k jednomu sloupku u lesa, snad bude dost viditelný a nikdo se do něj nezamotá... To je tak, když jsou někde zrušené pastviny, ale zemědělci nechají drát natažený a nestarají se o to, jestli se do toho někdo zamotá nebo ne! Byla jsem fakt naštvaná!Křičící
Dál jsme pokračovali kus lesíkem, kde jsme viděli neskutečné množství kovářů, babek a hřibů! Škoda, že jsme neměli do čeho je dát Usmívající se Přejeli jsme další dvě louky a byli jsme v Malé Bukovině, dále jsme pak pokračovali po jezdecké stezce krásnými loukami. Na jedné jsme si vzpomněli, že jsme tam jeli loni stopovanou a dá se tam projet přímo k ranči, aniž bychom museli po asfaltce mezi ohradama. Vjeli jsme tedy do lesíku a litovali jsme, že s sebou nemáme nůši na zádech (byla by plná) - to bylo hub a přímo u cesty! Co jich teprve muselo být víc v lese! Když už jsme byli cca kilometr od ranče, potkávali jsme šipky letošní stopované, jedné se Balík lekl a málem mě sundal, uskočil bokem a chtěl se rozletět z prudkého kopce, zmetek jeden Smějící se Na ranč jsme dojeli kousek po čtvrt na jednu. V podstatě jsme šli celou dobu v klidu, sem tam jsme klusali, dvakrát jsme krátce zacválali, takže koně byli čerství. Odsedlali jsme je, šoupli do jednoho boxu a šli si dát čaj.

Po odpočinku jsme se přihlásili na startovní listinu, vysolili startovné a bylo nám uděleno startovní číslo 10, start ve 13:40. Krátce jsme pokecali se známýma, co také startovali, dali jsme si kávu a šli pomalu sedlat. Ve 13:35 jsme s koňmi dorazili na start a v klídku čekali, až nás vypustí na trať dlouhou cca 10km.
Po odstartování jsme vyrazili krokem vpřed.
Po cca 10 minutách jízdy jsme našli první otázku. Byly v ní slova, ze kterých musíme vymyslet básničku, než dojedeme do cíle. Zadaná slova: pára, kůň, marmeláda, sýr, kolotoč, lavička.
Slova jsme opsali, akorát nás dohnala další dvojice s krásnými černými koňmi, kteří šli mimochodem. Úžasná zvířata :) Zde jejich fotka ještě na startu:
Odklusali od nás (Balík se z toho mohl zbláznit) a my šli krokem. Po dalších cca 10 minutách jsme našli další úkol - na posedu. Měli jsme doplnit hlášky z filmů, bylo jich cca 15, nevěděli jsme asi 3. Balík byl už totálně nervní, že musí stát, pořád se točil dokolečka a já jen čekala, kdy si začne stoupat na zadní. Nakonec si nestoupl, což ale nic nemění na tom, že jsem na něj nemohla vylézt, protože jakmile jsem se začla zapírat do třmenu, okamžitě začal poskakovat a chtěl vyrazit cvalem vpřed... Máčo no... Když jsem se na něj vydrápala, byl nervama úplně pod pěnou (a to jsme šli opravdu jen krokem), kousal udidlo div ho nepřekousl, na místě poklusával a hlavu rval až do oblak. Na další louce nás znovu míjeli "mimochodníci". Jelikož letěli (ačkoli na čas se nehrálo), tak minuli šipku a odbočili špatně, resp. neodbočili a na louce jeli rovně. Sotva nám zmizeli z dohledu za horizontem, už nás ze zadu doháněli další, předjeli nás a uháněli vpřed. Balík byl na pokraji nervového zhroucení Smějící se Došli jsme k další otázce, kde se sekly tři dvojice. Úkol byl schovaný na stromě za křovím, takže Pepa opět držel koně a já se prodírala k otázce, kde bylo nakreslených asi 20 turistických značek, které jsme měli pojmenovat, překreslila jsem je tedy na papírek a běžela jsem zpět k Pepovi, od kterého jsem převzala Balíka a on vyplnil značky. Asi 3 jsme jen tipovali, ale jinak jsme jich věděli hodně - teda hlavně Pepa. Balík mě nechal na sebe vylézt, protože všichni koně stáli. Jeli jsme dál zrovna když docválávali další koně. Cesta poté vedla přes louku dolů k lesíku, podél něho nahoru, pak se projelo lesíkem, opět po louce nahoru. Balík byl celou dobu totálně nervní, takže jsme se domluvili, že další otázku se pokusíme najít s koněm, resp. já zůstanu sedět na Balíkovi. Bohužel to nešlo, k otázce se musel opět prodírat a tak jsem tentokrát držela oba koně ze země já. Ani už nevím, co tam bylo za otázku, protože jsem byla vytočená z Balíka. Pepa si přiběhl pro Tabasca a koně jsme vedli po louce nahoru, což byla chyba, měli jsme jet do prava. Zjistili jsme to v půli kopce, kdy koně, co byli za námi, najednou byli v nedohlednu, přitom nás dojížděli zrovna když jsme odcházeli od otázky. Vyšli jsme tedy na kopec a tam jsem řekla, že na Balíka nasednu za zatáčkou (aby neviděl jiné koně) a vrátíme se. Bylo to trochu z kopce a on se mi pořád točil směrem nahoru a chtěl vystřelit cvalem, tak jsem mu stočila hlavu směrem dolů, ale jak jsem chtěla nasedat, tak začal vyskakovat předníma (chtěl si stoupnout na zadní) a zároveň se točil směrem nahoru. Už jsem byla fakt vytočená a tak jsem mu dala pár nehezkých jmen!!! Nesnáším, když mu takhle hrabe a ačkoli mi ve všem 100% vyhovuje, tohle mě totálně štve a u svého příštího koně si dám velký pozor na to, aby se takhle nechoval! Pepa tedy přišel s Tabascem a Balíka mi držel, i tak jsem měla co dělat na něj vylézt a udržet ho, než vyskočí Pepa na Tabasca. Šli jsme tedy zpět nahoru a Balík pořád vyskakoval předními a snažil se stoupnout na zadní, protože chtěl letět. Ještě že jsem ho měla za ohlávku na pevno k poprsáku, v podstatě jsem měla udělaný tiedown, takže nemohl pohodlně zvednout hlavu ke vzpínání. Vraceli jsme se tedy po louce dolů, správně odbočili a mířili dál. Já měla co dělat s Balíkem, který byl tak nervní, že pořád poskakoval, kroutil se jako žížala a neustále vyskakoval předníma ve snaze vzepnout se. Dojeli jsme do lesíka, kde byl další úkol, vyjmenovat všechna města spojená s koňmi (Pardubice, Horka n.M., Hošťka, Napajedla, Kladruby n.L., Lysá n.L. apod.). Naštěstí se dalo k úkolu dojet, Pepa teda slezl a Tabasca vedl, ale já na Balíkovi zůstala sedět. Výhoda byla, že to nebylo nikde na louce a tak dokonce i chvílema v klidu stál - cca tak 10s a pak začal zase hryzat udidlo a přešlapovat, ale už se nechtěl vzpínat.
Vyrazili jsme a po chvíli jsme našli skupinku u dalšího úkolu - najít 7 rozdílů na 2 obrázkách. Balík byl nervní, ale stačilo už jen dělat kolečka, chvílema dokonce stál i déle jak půl minuty. Uklidňoval se. Na této otázce jsme se sekli zhruba 10-15 minut, když Pepa hledal poslední rozdíl, ostatní už nasedali na koně a odjížděli - Balík začal opět nervit, tak jsem s ním jela po louce jakoby zpět - od koní a on dokonce i šel, což jsem se divila. Udělala jsem tam s ním pár koleček a Pepa už nasedal. Po chvilce jízdy jsme míjeli jednu z dvojic, stáli tam a něco řešili. Dále šipky vedly směrem k lesu, Tabasco šel cca o 8 metrů více v levo jak já s Balíkem, já chtěla jet ale ještě trochu do prava, protože jsem viděla šipku a chtěla jsem se přesně podívat kam míří. Balík mi ale začal jít bokem směrem k Tabascovi a opět začal poskakovat, že bude po jeho!!!! Opět jsem byla totálně nas*aná, co to vůbec zkouší!!!! To už ode mě dostal. Došel tedy k té šipce (cestou se kroutil jak žížala), tam jsem ho otočila a on chtěl vyrazit cvalem k Tabascovi. Byl totálně vytočený, že ho nepustím... Vjeli jsme do lesíka, kde jsme po chvíli našli v prudkém svahu dvojici u otázky, vyjeli jsme k nim zrovna když oni jeli dolů, Balík se mohl opět zes*at! Otázka zněla "Kdy vznikla ČR a které státy s ní sousedí?" a já pochopila, že máme napsat i vznik okolních států (pochopilo to tak i víc dvojic). Odpověď měl být ale vznik ČR a pak jen vyjmenovat sousedící státy, což jsme měli obojí dobře.

Mířili jsme lesem dolů k otázce číslo 8, kde jsme potkali několik dvojic, které zoufale hledaly otázku. Hledali jsme také všude možně, ale nic jsme nenašli. Koukali jsme pod kůru co ležela na zemi, do dutin stromů, pod kameny a volné pařezy - nic. Balík se tam aspoň uklidil a po cca 10 minutách stál a dokonce jsem ho ani nemusela držet! Konečně se uklidnil, asi byl rád, že je "ve stádě". Čím je starší, tím víc vyžaduje "jistotu ochrany" stáda. Využila jsem klidné chvíle a složila básničku. Sice neměla moc hlavu a patu, ale slova jsem použila a tak jsme měli plný počet bodů za báseň, která zněla:
Pára sálá z koně,
smrdí jako sýr,
marmeládu matlám po něm,
čumí jako výr.

Kolotoč se vedle točí,
hraje k tomu písnička,
pes na lavičku močí,
směje se mu kočička.

V cíli jsme se dozvěděli, že otázku číslo 8 nikdo nenašel, asi nám jí "ukradl" nějaký turista či houbař Zamračený
Když jsme otázku ani po 20 minutách nenašli ,vyrazili jsme dál a ostatní dále trpělivě hledali. Po chvíli jsme našli další otázku - vyjmenovat co nejvíc plemen koní (na tom se dá nasbírat hooodně bodů), my jich měli celkem 35, psala jsem je za jízdy a pak už mě nic nenapadalo. Poslední otázka byla za stromem v prudkém kamenitém svahu, divím se, že tam s námi koně bez keců vylezli a bez zakopávání to i sešli. Otázka zněla, která žena vyhrála Velkou pardubickou a ve kterém roce. To jsem naštěstí věděla naprosto jistě - Lata Brandisová roku 1937 na klisně Norma.

Po chvíli už byl cíl.
Dojeli jsme v čase 2 hodiny a 55 minut, odevzdali jsme kartičku s odpověďmi, vyfasovali jsme vyřezávaný znak Stopované 2014 za účast, řízky s chlebem a byli jsme vyzváni k veterinární kontrole JEZDCŮ Smějící se Nejdříve jsme dostali dotaz, jaká je tepová frekvence koní v klidu (řekla jsem 35-45), pak jsme museli běžet 50m ke kuželu a zpět, následně nám byla naměřena tepová frekvence. Mě došlo, že bych měla běžet pomalu až při běhu zpět, takže jsem měla tep 150 a Pepa, ačkoli také neběžel pomalu (všichni jsme uháněli, protože nám měřila i čas), tak měl tep 100. Pak se ho všichni ptali, jestli vůbec žije Smějící se Odsedlané koně jsme šoupli do boxu, nalili jsme si čaj, zakousli jsme se do řízku a čekali na posledních pár dvojic. Co se týče veterinární kontroly, byla to opravdu sranda. Smějící se

Následovalo vyhodnocování všech soutěžících. První byla Verča a Verča z Royal Liberty, já a Pepa jsme byli na krásném 4.místě s celkovým počtem 77 bodů, což mě opravdu těší. Co se týče veterinární kontroly, cenu kondice jsme získali opět já a Pepa (a to asi jen díky Pepovo zombie tepové frekvenci), protože jsme ji měli v součtu nejnižší a to 250 tepů.

Oficiální výsledky všech soutěžících
Výsledková listina :
1.místo : Verča Vonková a Verča Slámová ( 109B,3:01)
2.místo : Gabča Frantálová a Káťa Zachová (96B,2:07)
3.místo : Pavel Veselý a Kamila Tučková (91B,2:40)
4.místo : Šárka Ditrichová a Pepa Němeček ( 77B,2:55)
5.místo : Monika Sitterová a Honza Gahler (72B, 2:15)
6.místo : Blanka a Danča Rokosovi (72B,2:49)
7.místo : Lenka Zachariášová a Jana Linhartová (70B,2:37)
8.místo : Irena Minaříková a Jára Vraný (68B, 2:23)
9.místo : Emil Šiška a Týna Mrázková (63B,2:11)
10.místo : Dana Milčínská a Jana Tomková (62B,2:55)
11.místo : Zuzka, Ládík a Helča Mužíkovi (57B,2:18)
12.místo : Viera Traupová a Radek Ujhelský (57B,2:45)
13.místo : Martina Hejduková a Markéta Volejníková (55B,2:38)
14.místo : Lenka a Martin Chravátovi (53B,2:13)
15.místo : Petra Molčanová a Břetislav Hons (51B,2:19)
16.místo : Martin Šimek a Petra kacafírková (42B,2:42)
17.místo : Lukáš Kotek a Eva Žanovičová (33B,2:54)


Po vyhlášení jsme měli udělat řadu, položili před nás papír malůvkou k zemi a při odstartování jsme ho museli sebrat a ve slepě mapě najít poklad. Jelikož loni jsme jako první vykřikla JÍZDÁRNA a všichni se tam rozletěli, letos jsme to udělala jinak, pomalu jsem odtáhla Pepu a šeptala jsem mu "pojď k přepravákům", ale někdo si nás všiml a rozeběhli se všichni za námi, jako stádo slonů Smějící se letěli jsme jako o život, všichni se rozeběhli mezi vozejky a k lesu, jen já jediná jsem běžela do přístřešku, kde jsem sondovala a sondovala, ale nic jsem nemohla najít. Péťa na mě kývala, že jsem správně, ale já prostě poklad neviděla... Cca po 10 minutách začla Petra s ostatními pořadateli radit, že je to někde v přístřešku a že je to vidět, protože to září stejně jako na plánku. Všichni se tam seběhli a nakonec poklad jako první našel Pepa! Letos nebyl v krabičce, ale zlaté čokoládové mince byly vyskládány v přístřešku na břevně těsně pod střechou. Všichni jsme se tam na to vrhli jak důchodci v Kauflandu na poslední máslo za 20,-Kč Smějící se Já a Pepa jsme měli dohromady snad 40 penízků, protože jsme jako jedni z mála nahoru v pohodě došáhli ze země, ostatní se tam museli drápat Smějící se


Bylo cca půl šesté, tak se šla většina z nás usadit ke krbu, kde jsme si ještě četli naše básničky. Před půl sedmou dorazila Míla s vozejkem a šli jsme nakládat Tabasca a Balíka. Byla jsem nervózní z toho, že nenastoupí, protože zatím každé jeho nastupovaní bylo o život a zdraví jak jeho, tak i lidí kolem a to i pod sedalinem. Jelikož jsme to ale ve čtvrtek a pátek po dobrém trénovali, Balík mě opravdu velmi mile překvapil. Tabasco samozřejmě nastoupil okamžitě a Balík vypadal, že chce za ním nalézt, pomalu mě do toho vozejku táhnul. Vzala jsem tedy kýbl s mačkaným ječmenem a šla jsem před ním, on šel za nmou jako by nic, zabořil hlavu do kýble a vůbec neřešil, že je ve vozejku a že se za ním zavírá. Uvázala jsem oba koně, naházeli jsme do auta věci, rozloučili jsme se a vyrazili domů.
Doma koně v pohodě a bez stresu vylezli z vozejku, odvedli jsme je k výběhu, sundali jsme z nich odpocky a vypustili je. Tabasco se šel ještě napít, ale Balík hned letěl do luk hledat stádo.

Celkově to byl naprosto úžasný den, řekla bych že moje nejlepší stopovaná, co se úspěchů týče, tak určitě. A to že Balík nakonec vlezl do vozejku, to už byla jen ta třešinka na dortu. Fakt mě překvapil a vyžehlil si tím to své nervové divadlo. Úžasný
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 6. října 2014 v 17:24 | Reagovat

Ahoj Šárko - jsem potěšen, že se ti tak líbí můj blog. Ani ten tvůj není moc k zahození! :)

Je jasné, že se nachází ve fázi výstavby, ale věřím, že když to všechno "vyladíš", návštěvníci si budou předávat kybernetické dveře :)

Já se spřátelením nemám žádný problém, nevadí, že blog teprve rozjíždíš! Tím jsme si přece prošli všichni :) Jakou spolupráci by sis představovala?

Přeju ti hodně štěstí jak na poli blogerském, tak i jezdeckém. Je vidět, že svoje koníky máš opravdu ráda a pokud bys třeba přidala i nějaké jejich fotky v článcích, nebylo by to na škodu! :)

P.S.: Já mám ale stejně nejradši psy! :D

2 Šárka Šárka | 7. října 2014 v 19:03 | Reagovat

Já se nebráním psům, nejlepší jsou na česneku :D
Díky za komentář, fotky jsem při psaní článku ještě neměla k dispozici, nyní už je mám, tak je přidám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.