Padesát odstínů ...

23. října 2014 v 14:57 |  Co jsem četla
Co jsem tak četla recenze na tuto trilogii, resp. na první díl Padesát odstínů šedi, tak jsou hodně rozporuplné a je opravdu vidět, že kniha splnila účel. Po jejím vydání se o ní mluvilo naprosto všude, ať už pochvalně nebo hanivě. Ať tak či onak, v ekonomii jsme se učili, že špatná reklama je taky reklama a rozhodně je lepší než průměrná reklama. Musím přiznat, že já jsem si knihu přečetla jen z toho důvodu, že o ní všichni mluvili a že jsem slyšela jak je skvělá i jaká je to hrůza. Musela jsem si jí prostě přečíst a udělat si na ní svůj vlastní názor. A tak mi jí na Vánoce 2013 přinesl Ježour pod stromek a já se hned v dalších dnech pustila do čtení.


Musím říct, že ať mě řadí kdo chce kam chce (podle recenzí jsem zjistila, že každý třetí je psycholog či psychiatr), tak mě se první díl opravdu líbil. Přečetla jsem knihu celkem rychle a se zaujetím, neřekla bych tedy, že se jedná o "porno" pro ženy, jak někdo někde prohlásil, ale o opravdu zajímavě psanou knihu. Mě se líbila. Myslím, že tu nemusím psát na knihu recenze, protože těch je všude dostatek.
Když jsem knihu dočetla, rozhodla jsem se koupit i další dva díly. Hned v únoru jsem tedy začala číst druhý díl, Padesát odstínů temnoty. Tato kniha dle mého názoru byla takovým slabším čajíčkem, celkem nezáživná, spoustu opakujících se "scén", které začaly být nudné, protože tam nebyla žádná změna. Kdyby vynechali vše nezáživné a to, co se stále dokola opakuje, pak by kniha byla poloviční. Musím říct, že při čtení druhého dílu jsem litovala peněz za něj vydaný a doufala jsem, že třetí díl nebude také takový "brak" (jestli to není až moc silné slovo) nebo jestli náhodou nebude ještě horší. Elán do čtení knihy mě opouštěl a tak trvalo několik měsíců, než jsem jí dočetla. Zkrátka to nebylo takové to "čtení jedním dechem", ale spíš "budu číst až bude čas" a vždy jsem si pak našla záživnější zábavu. No nakonec jsem se naštěstí dočetla poslední strany a knihu s chutí zaklapla. Tak to bychom měli! Do třetího dílu se mi moc nechtělo, ale stejně jsem pořád doufala, že to bude lepší...


Začetla jsem se tedy do třetího dílu Padesát odstínů svobody, který mi přišel lepší než ten druhý. Je psaný lehce v detektivním duchu a vrátily se peprnější scény, i když stále poskrovnu. Sem tam mě už pasáže o sexu nudily, protože to byl ranní sex, dopolední, večerní a pořád na stejné vlně, jako by to spisovatelka opisovala, ale už to nebylo tak nudné, jako v druhém díle, protože se vrátil ten "drsnější" sex, jak už jsem psala. Nicméně příběh se začal konečně trochu hýbat a měl i nějaký smysluplný děj. Poslední díl zatím ještě nemám dočtený, takže tím bych prozatím tento článek uzavřela.


Atualizace k 1.12.2014: Dočetla jsem Padesát odstínů svobody a musím říct, že zhruba od třetiny mě kniha dost bavila, děj se hýbal, chvílemi byl i napínavý a zakončení knihy bylo příjemné.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Em Age Em Age | Web | 29. října 2014 v 13:11 | Reagovat

Ten poslední díl mě trochu zaujal... ale stejně ne tolik, abych si to přečetla. :D Tato trilogie není nic pro mě. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.