Román vychází z dětských zážitků autora, který žil v jedné ze zanikajících severočeských obcí v období pohnutých šedesátých let. Ve dvou dějových rovinách se střídají vzpomínkové pasáže se scénami líčícími vypravěčovo bloudění opuštným rodným domem, který má být zanedlouho zbourán, a v těchto vzájemně se doplňujících pásmech se v celé pestré škále střídají vypravěčské přístupy do ironicky zlehčujícího přes lyricky teskný až k hororově děsivému. Próza má všechny předpoklady k tomu, aby vtáhla čtenáře do příběhu s takovou přesvědčivostí, že nepřestane číst, dokud nebude na samém konci.
Tahle knížka mě zaujala hlavně tím, že jsem se na začátku dozvěděla, že je psaná v mě velice známé obci s názvem Ledvice, kde jsem jeden čas trávila spoustu času. Ještě víc mě zaujaly jména lidí padající v tomto autobiografickém románu, které znám osobně. Např. Záhořík (ke kterému jsme chodili popíjet a u jehož syna jsme byli na víkend) nebo učitel na základce v Hostomicích - Axamit (nyní tam učí jeho syn). Také při popisu obce a okolí jsem si ani nemusela tolik představovat, stačilo si vzpomenout...
Knížka mě téměř ihned zatáhla do děje a i když se mi to často nestává, tuto knihu jsem přečetla jedným dechem za jediný večer. Je psaná velice zajímavě, je podle skutečných událostí a je do ní zapojena trochu až hororové fantazie, přičemž vše lze docela jasně chápat.
Kniha začíná tím, jak hlavní hrdina jede do rodné obce - Ledvic, aby se rozloučil s domem, ve kterém strávil své dětství. Jak projíždí obcí a prochází domem, vybavují se mu různé vzpomínky z let 1967-68, do kterých se příběh přesouvá, chvíli je vypráví a pak se vrací zpět do roku 1989 a prochází domem do další místnosti, kde si zase vzpomene na příběh z dětsví a děj se do něj opět vrací. Vzpomíná na chvíle strávené s kamarády, na to jak si hráli v rozbořených domech a v šachteních prostorách, na začátky moderních vymožeností, vzpomíná na okupaci. Kniha má i spoustu napínavých situací. Všechny vzpomínky končí tím, jak se s rodinou stěhoval do Oseka a při jízdě na korbě náklaďáku vystrčil holý zadek na nenáviděnou spolužačku. Na konci příběhu se vypravěč podívá i do sklepa. Ten mu v dětství naháněl hrůzu, která se mu vrátila při vzpomínkách. Návštěva sklepa má zajímavé zakončení celého příběhu, které nechci prozradit. Při odjezdu z rodných Ledvic zpět ke své rodině opět potká onu nenáviděnou spolužačku, kterou viděl jako poslední při odjezdu z obce v dětství, ale ona ho již nepozná. Odjíždí tedy pryč přes Chotějovice, naposledy zastaví na kopci, rozhlídne se směrem ke Krušným horám, poté směrem na Hostomice, nasedne do auta, vyrazí a už se za svou rodnou oblastí neohlédne.

