Název tohoto tématu jsem si musela trochu upravit, přece jen už 7 let nežiji ve "svém pokoji", ale v pronajatém bytě. V současném bytě momentálně bydlím osmý měsíc a doufám, že se hoooodně dlouho stěhovat nebudu. Přemýšlím tedy o jakém předmětu mám vlastně psát a paradoxně mě napadá má postel, nejsem si však jistá, jestli je to vhodné téma, protože každého hned asi napadne, co má postel zažila se mnou, ale já bych ráda psala o tom, co zažila ona sama. Mám jí velice ráda a v mém bytě asi není předmět, který by toho zažil tolik a který by prošel tolika změnami. Když o tom tak přemýšlím, proč jsem první téma této výzvy nepsala právě o své milované posteli? Vždyť to je TO místo, které nejvíce miluji... Má postel...
Už její prvotní cesta ke mě byla dosti spletitá. Jezdila jsem se svým tátou po nespočtu prodejnách nábytku a vybírala jsem nábytek do svého bytu. A proč s tátou? Protože se rozhodl mi nový nábytek pořídit, takového hodného taťku já mám. Jezdili jsme sem a tam, tam a sem až jsme po několika "výletech" nakonec přišli do obchodu, ze kterého má postel je. Ani tehdy ale nebylo vyhráno, bylo zde nespočet různých postelí a mě se ze začátku líbila jiná, ale táta mi jí vymluvil (nebyla praktická, byla nízká a podél celé postele vedl okrasný "rantl" cca 10cm široký). Tak dlouho mě přesvědčoval, jak se mi z ní bude špatně vstávat, až mě přesvědčil a nakonec jsem vybrala právě tu mou postel. Ani tehdy ale nebylo jasno, že se ke mě postel vůbec dostane, což jsme samozřejmě nevěděli. Všechen nábytek byl již objednaný i zaplacený a já jen čekala, kdy ho dovezou. Blížil se termín - a nic... Táta volal co se děje, omluvili se a slíbili jiný termín - opět nic... Takhle se to opakovalo asi 3x až jim můj naštvaný otec volal s tím, že celou objednávku zruší a nábytek nakoupí jinde! Nejednalo se o malou částku, ale o několik desítek tisích... Na obchodníky to udělalo dojem, dali nám slevu jako omluvu a za pár dní jsem měla nábytek doma, resp. krabice s prkny, ze kterých jsem si nábytek měla poskládat.
Po pár dnech skládání úžasného a krásného nábytku jsem se konečně mohla v klidu vyspat ve své nové posteli! Byl přelom dubna a května roku 2008 - ano, tak dlouho ji mám... Táta byl zastáncem kvalitního spánku a tak na matraci nešetřil, dodnes jsem mu za to vděčná. Možná bych vám měla svou milovanou postel také popsat - je to velmi milá a přátelská věc, v době, kdy ještě voněla novotou byla i neskutečně nádherná. Barva jabloň/buk ji dodávala oslnivou krásu, výška a velikost matrace (30x200x200cm) zaručovala nebeské pohodlí a tak se stalo, že jsem jí začla milovat.
Poklidně jsme si spolu já a moje postel žili v malém bytě 1+1, kde dokonce zažila úraz. Mám syna a tehdy mu byly cca 2 roky. Hopsal na posteli jako na trampolíně až se v jednu chvíli má postel naštvala, odrazila ho víc než bylo třeba, prcek vyletěl do vzduchu a dopadl pusou přímo na čelo postele! Malý z toho měl rozseklý ret asi 1cm do tváře a v nemocnici mu tam udělali dva stehy. Postel také nevyvázla bez újmy, památkou jí byl zákus od mého synka, který byl v čele postele dobře vidět. Dva zoubky se zakously do dřeva jako do másla a následující roky hrdě ukazoval návštěvám, že tam má svůj otisk.
Čas plynul a někdy v únoru 2010 se mnou má postel zažila stěhování do vesnice 17km vzdálené, ale v září téhož roku se společně se mnou stěhovala zase zpět.
Poslední víkend v květnu 2011 jsem se stěhovala 45km daleko - do Děčína, všechen můj nábytek šel se mnou - až na postel. Tady jsme se poprvé rozdělili... Teda ne zcela, matraci jsem si vzala s sebou do té doby, než vymyslíme, jak byt uspořádat, aby se tam vešla i má milovaná postel, ale bohužel jsem ji tam nikdy nedovezla. Vztah nevyšel a tak jsem se stěhovala jen já a můj syn do jiného bytu 2+1 se čtyřmetrovými stropy. Přiznám se, v té době jsem žila od výplaty k výplatě a tak mi na spaní postačil gauč půjčený od sestry, pak ho ale potřebovala vrátit a tak jsem spala na matraci z mé postele na zemi. Po devíti měsících v prosinci 2012 jsem uskutečnila svůj nápad s pomocí nového a nyní současného přítele jsem vybudovala spaní pod stropem. Vše jsem nakreslila, on vyrobil konstrukci a schůdky, kovový rošt s lamelami a rám postele jsme měli přivést z původního bytu, kde jsem tyto části postele nechala (RD mého táty). K naší smůle však ten rok před Vánoci táta nechal vyklidit půdu a oni "dělníci" rošt z mé postele ještě s jiným kovem odvezli do železa. Smůla... Ještě že jsem se svým přítelem pracovala v kovovýrobě, rošt jsme si vyrobili sami, nechali ho nalakovat a měli jsme nakonec pevnější a kvalitnější, než byl původně k posteli. Lamely a rám postele naštěstí na půdě stále byl. Doma jsme tedy sestavili kovovo dřevěnou konstrukci, naskládali na ní lamely, hodili tam matraci a postel byla hotová. Pohodlně se pod ní dalo projít (byla 2m nad podlahou) a na posteli se dalo dobře postavit (my dvoumetroví jsme museli mít skloněnou hlavu). Byla to paráda, byt vypadal útulně a má postel měla pozici, kterou si zasloužila 

Letos od konce února 2014 bydlíme v panelákovém bytě a tak postel musela projít další úpravou. Nakonec jsme celou konstrukci vyrobili úplně novou, jen rošt, lamely a matrace jsou ze staré podstropní konstrukce. Postel má nové nohy, čelo i rám, vše ze světlého dřeva. Navíc jsme ji udělali dost vysokou, takže se z ní naprosto luxusně vstává... Vypadá velmi dobře, moc jí to sluší a i když z původní postele mám dnes jen lamely a matraci, stejně je to pořád ona - má milovaná postel.
obrázky dodám později
