Koňmo z Kostomlat zpět na Veleň - 48km

28. srpna 2014 v 12:48 |  AKCE, kde jsme byli
V pátek 1.8.2014 jsme mezi 8:30 - 9:00 ráno vyrazili na koních z Kostomlat pod Milešovkou zpět na Velkou Veleň u Děčína. Koně určitě tušili, že se jde domů, protože pospíchali, poklusávali a nechtěli se nechat držet v kroku. Projeli jsme Kostomlaty a po posekaných polích jeli dolů do Žalan, kde jsme celou cestu klusali, v Žalanech jsme byli az cca 35 minut. Stočili jsme se směrem na Bořislav podél silnice E55 a kolejí, v Bořislavi jsme přešli silnici u benzinové pumpy a šli vesnicí směrem na Žim. V Žimu jsme prošli stejnou cestou, kterou jsme našli během bloudění při cestě do Kostomlat. Naštěstí ta cesta nebyla nějak zarostlá, takže se to dalo projet. Dojeli jsme k rozestavěné dálnici mezi obcemi Žim a Habrovany, kde jsme byli v 10:30.


dálnice D8

Dále jsme se napojili na turistickou červenou. V Habrovanech jsme sesedli, povolili sedla a koně jsme vedli až k rozcestníku "Pod Kameny", kde začínal nejhezčí úsek - nádherné louky, po kterých se dalo krásně jet až do obce Milbohov. Koně by nejradši letěli jak šílení, takže jsme se s nimi ze začátku přetahovali a domlouvali jim, že se bude cválat pomalu, nakonec to pochopili i když Tabasco pořád zkoušel na Pepu, jestli si to náhodou nerozmyslel Úžasný Z Milbohova vede turistická červená až na Větruši více méně po silnici, sem tam se dá sjet na nějakou louku podél silnice, takže tam jsme jeli více méně krokem, až na těch pár luk, kde jsme podle délky klusali či cválali. Ke konci vedla lesní cesta s tvrdším povrchem.


Ve 12 hodin jsme dojeli na Větruši, kde jsem udělala koním ohrádku, vypustili jsme je a sami jsme si šli dát něco dobrého k obědu. Zatím se nám cesta opravdu líbila, koně nebyli unavení, byla to paráda. Když si vzpomenu, jak jsme jeli opačným směrem přes ty šílené kopce (Zubrnice apod.) a jak byli koně mrtví... Brrr, ještě že jsme si cestou zpět našli lepší cestu! Po těch kopcích bych už nejela ani kdyby mi za to někdo zaplatil...

ohrádka

Něco málo po 13.hodině jsme začli sedlat a pomalu jsme vyrazili na cestu. Šli jsme pod Větruši na přechod se semaforem, kde byl Balík celý nervózní z toho, že musí stát, vždyť ho to strašně zdržovalo, už chtěl být doma. On je prostě takový, když někde jsme delší dobu z jeho stáje, tak pak při návratu zpět čím blíž je k domovu, tím je nervóznější a tím méně je ochotný v klidu stát. Prošli jsme tedy až ke starému mustu, ten jsme přešli a za ním jsme šli s koňmi hned k Labi. Oba se napili a cachtali se ve vodě, Balík mě tam málem zatáhl, tentokrát jsem ale nechtěla mít mokré boty, takže jsem si na něj radši sedla, ale už při nasedání se rozeběhl na další cestu - nemá přece čas a když sedám do sedla, znamená to že se pojede domů. Oba koně byli překvapení, že nejdeme stejnou cestou jako směrem do Kostomlat. Když jsme je stočili na cyklostesku, tak ze svižného tempa nasadili šnečí tempo a pořád se ohlíželi zpět nebo zastavili a čekali, jestli je pobídnem nebo otočíme Smějící se Jeli jsme tedy krokem po Labské cyklostezce, v Olšinkách jsme objevili krámek, tak jsme uvázali koně a šli koupit něco dobrého k jídlu, nějaké pití a pár jablek a hrušek pro koně. Tabasco stál pěkně v klidu uvázaný a Balík neustále pochodoval z leva do prava, kam až ho vodítko pustilo, čímž mě fakt štval, chtěli jsme je nechat chvíli oddechnout, ale odpočíval jen Tabasco. Když jsme dál našli louku s pěknou trávou a chtěli je nechat něco málo napást, tak Tabasco v klidu žral a Balík nechtěl ani postát, tak jsem ho točila pořád dokola okolo Tabasca, prostě ani na to žraní neměl čas.
Cyklostezka mě mile překvapila, protože se na hodně místech dalo podél ní klusat i cválat. Buď byli kolem louky nebo podél cyklostezky pruh upravené posekané zeleně bez výmolů a bordelu cca 1,5 metru široký a pěkně rovný, prostě to nebyla škarpa ale pruh měkkého povrchu - ideální. Další výhodou bylo, že téměř každých pár kilometrů byl dobrý přístup do Labe a tak měli koně neustále přístup k vodě. Ve Velkém Březně jsme objevili strom se spadanými jablky, takže tam konečně i Balík postál a pár si jich dal. Za Malým Březnem byl pak cca 2km úsek nádherné dlouhé rovné louky, tak jsem nacválali a já Balíka pustila, aby předběhl Tabasca. Byl nadšený, že ho konečně taky pustím a Pepa se lekl, když jsme kolem něj proletěli jako střela, když on si hezky pomalu cválal. Tabasco si to ale nenechal líbit, zaklapl uši, nahodil turbopohon a za chvíli jsme s Balíkem jen viděli rezavý flek, který se kolem nás prohnal jako tornádo Smějící se Pepa ho měl jen na ohlávce, takže měl co dělat, aby ho zase usměrnil Smějící se Balík byl spokojený, že se proběhl a pak už dal konečně pokoj a šel v klidu na zahozené otěži, jen postát pořád nechtěl, ani když jsme za další dva kilometry chůze a sem tam klusu chtěli přejít silnici, tak prostě ne a ne postát a počkat až nic nepojede. V Těchlovicích jsme se dali po silnici směrem nahoru na Rytířov, vedla tam turistická červená, po které jsme šli. Těsně před tím, než odbočila do lesa, jsme potkali dva kluky ve věku zhruba 10 let a strašně chtěli dát koním trávu, tak jsme je spíš poprosili o kýbl vody. Mohli se přetrhnout aby dali koním napít, což bylo od nich hezké. Po chvíli jsme vyrazili dál a začalo peklo. V momentě, kdy se červená stočila k lesu začal brutální stoupák! Obou nám sjelo sedlo, měla jsem pocit že se se mnou snad Balík převrátí, takovej krpál jsem s koněm nikdy nešplhala a doufám, že už nikdy nebudu muset! Další gól byl, že tam všude hned podél té cesty vedly dráty, zkrátka ohrada pro dobytek, ale nebylo to vůbec označené a drát mezi stromy téměř nebyl vidět, takže jsem se bála, abychom do toho někde nevlezli. Na několika místech totiž přetínal cestu! Stejně jsem po chvíli slezla, bylo mi Balíka líto, sotva funěl. Musím říct, že když jsem šla vedle něj, tak jsem to také sotva vyšplhala. Pepa vedl Tabasca před námi a Balík sám zastavoval, aby se vydýchal a bylo mu jedno, že Tabasca nevidí. Fakt mi ho bylo líto, já tedy také sotva popadala dech, ale on chudák teda fakt nemohl. Nakonec jsme se vydrápali nahoru a tam další, už asi 6., spojka s drátem přes cestu a za ní krávy s telatama. No byla jsem nadšená, jako jít s koněm do ohrady plné krav s telaty. Krávy prý nic nedělají, ale stejně se bojím mezi ně jít, kór když mají telata, najednou se usmyslí, že chcem něco udělat teleti a nabere nás na rohy... Nejdříve jsme spekulovali, že to někudy obejdem, ale nešlo to, takže nezbylo než do té ohrady jít, vedla tam turistická červená a jinudy bychom to asi netrefili, byl to tam samý sráz. Vlezli jsme do ohrady a koně jsme vedli, řekla jsem že při nejhorším koně pouštím a skáču za drát Mlčící Šli jsme podél stáda, krávy na nás čuměly a jak jsme prošli, tak šly za námi, no já myslela že zešílím. Pomalu jsem s Balíkem na ruce utíkala, protože jedna ta kráva byla hned za námi a zbytek těsně za ní. Po chvíli byla další spojka, tak jsme to rychle prošli a oddechla jsem si. Dál jsme šli lesem, před námi další kopec, naštěstí ne tak hrozný, ale i tak mě už vše bolelo z toho úvodního krpálu. Balík sotva lezl. Mělo to být na Lesnou 2km, podle značek, ale přišlo nám to o dost delší, byla to nekonečná cesta. Naštěstí pak uš vedly cesty lesem více méně po rovině, takže se Balík zmátořil. Asi po 20 minutách chůze jsem na něj tedy nasedla a už zase nechtěl ani na chvíli postát a hned klusal, ještě jsem ani pořádně neseděla. Cesta tedy ubíhala trochu rychleji, dojeli jsme na louku mezi ohrady a před námi jsme konečně viděli poslední vesnici Lesnou. Balík už poznal, že je skoro doma a tak přidal do kroku, za Lesnou vedla červená zase ohradou, když jsem chtěla zastavit a slézt, abych mohla otevřít spojku, tak se Balík mohl zbláznit, že po něm chci, aby stál. Loukou jsme koně převedli, byla krátká a do kopce, na silnici jsme zase nasedli a už jsme to měli domů tak kilometr a půl, více méně z kopce.
Ve stáji Velká Veleň jsme byli kolem 17.hodiny. V klidu jsme koně odsedlali, osprchovali, nechali je vyválet na pískové jízdárně a pak jsme jim dali pořádnou baštu.
Oba se těšili do ohrady, tam se k nim koně ale chovali jako by je neznali. Všichni si je chtěli očuchávat, někteří je vyháněli. No jo, nebyli tam 14 dní a hned byli pro všechny cizí Úžasný

Jinak na to, že cestou do Kostomlat koně pohubli jen trochu z tlusté postavy na normální, tak cestou zpět pohubli z normální na štíhlejší, takže na nich byla ta cesta vidět, ale nic úděsného. Dostali 3 týdny absolutního klidu jen na pastvinách (mají pobyt 24 hodin denně venku, nestojí, pastviny mají v kopečkách) a teď začli zase pomalu pracovat.

Prostě na to, že to jsou důchoďáci, tak to jsou frajeři ve skvělé kondici.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BriamGoosy BriamGoosy | E-mail | 19. října 2017 v 3:49 | Reagovat

viagra overdose effects
http://viagrawithoutdoctorprescr.org - viagra without a doctor prescription usa
  viagra online safety
<a href="http://viagrawithoutdoctorprescr.org">viagra without a doctor prescription
</a> - viagra 2
viagra,uk

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.