15. srpna 2014 v 10:19
|
Tak kde začít? U toho, jak jsem Balíka koupila nebo ještě dřív, tam, kde to opravdu začalo? Nejlepší bude asi začít u koně, kterého jsem měla před Balíkem a proplést to i trochu se soukromím, protože tam skutečně začal příběh o prvním koni, kterého jsem si sama koupila...
Na podzim roku 2008 jsem prodala svého druhého koně, protože jsem na něj neměla čas, v dubnu 2008 se mi narodilo miminko a onen kůň byl tříletek jen se základy. Věděla jsem, že nebudu mít čas denně ani obden a tak jsem si řekla, že bude lepší si občas někde zaplatit ježdění, než mít koně doma a to jak časově, tak hlavně finančně. Nemluvě o tom, že mladého koně byla u mě opravdu škoda. Začala jsem tedy docházet do Stáje u Lucky v Bystřanech, kde jsem si platila tréninky u Káti Dietiové, která tenkrát v této stáji byla se svými koňmi. Tenkrát jsem si koupila svou první helmu, první pérka a minichapsy, protože to byla povinnost i pro plnoleté, což chápu. Když jsem začla pod Káťou jezdit, myslela jsem si, že jsem relativně dobrý jezdec, z čehož mě Káťa velmi rychle vyvedla

Zjistila jsem, že trenéra potřebuji opravdu jako sůl a že to, co umím není ani zlomek toho minima, co bych rozhodně měla umět. Do dnes velmi ráda vzpomínám na Káti tréninky... Bohužel můj tehdejší přítel nebyl rád, že dávám 800,-Kč měsíčně za ježdění 1-2x týdně (směšná cena, vím, ale vysvětlujte to nekoňákovi). Já nosila domů jen mateřskou 8tis., z toho jsem platila všechno a on mi domů výplatu nenosil a když ji náhodou přinesl, tak to byla částka nižší, než má mateřská. Sám kouřil, tahal domů jeden vrak za druhým (auta v dezolátním stavu) a tak prostě nemohl překousnout, že 800,- "vyhodím" a on chudák nemá na cigára. Asi Vám ani nemusím říkat, že jsem ho nakonec vyhodila (únor 2009) a zůstala jsem sama s desetiměsíčním mimčem. Díky starostem a problémům s bývalým jsem tedy koně odložila stranou. Strach ze samoty a z označení "samoživitelka" mě nakonec přiměl skočit po prvním, který o mě projevil zájem. Jmenoval se Fanda a musím říct, že ač to dnes nechápu, tenkrát jsem ho milovala. Téměř okamžitě jsme spolu začli žít, dali jsme dohromady finance a vychovávali jsme mého synka. Bylo mi dobře, nic mi nechybělo - až na koně. Začla jsem se tedy poohlížet po ježdění a našla ranč v Dubí u Teplic, kde jsem se s majitelkou dost zkamarádila. Jezdila jsem tam opravdu často, někdy s prckem, někdy bez něj. Jezdili jsme na výjížďky vždy v partě, někdy jsem jela jen s dětmi, které tam ke koním docházely. Pomáhala jsem s celovíkendovým voděním koní na pouti v Oseku, jezdívala jsem na ranč na grilovačky, všechno bylo prostě parádní. I když jsem tam měla koně k dispozici a měla jsem celkem volnou ruku, tak jsem stejně chtěla svého, o kterém bych rozhodovala na 100%.
Nějakou dobu jsem přemýšlela o pronájmu koně, ale nakonec jsem se rozhodla ze dne na den o koupi koně, protože k pronájmu toho moc k sehnání nebylo. V podstatě šlo o jednu velkou náhodu, kdy jsem dala inzerát na bazoš, že sháním koně do pronájmu nebo koupím na splátky a během deseti minut, než mi ho stihli smazat (protože prý patří do sekce placené služby za 40,-Kč), se mi stihla ozvat paní s nabídkou koně na splátky.
Zjistila jsem si všechno potřebné, sepsala kupní smlouvu, poslala jí majitelce na úpravu a dohodli jsme si termín odvozu. Tohle všechno se stalo během asi tří dnů. Bylo 23.12.2009, sehnala jsem si peníze na převoz a začla shánět přepravník, řidiče s autem už jsem měla domluveného.
Nakonec jsem po celém dopoledni telefonování zjistila, že na zimu přepravník nikdo nepůjčuje a po obvolání všech možných čísel na netu nám dva lidi řekli, že by nám koně převezli - jedna hodná paní od Litoměřic (jen v případě, že nikoho neseženem, protože nerada jezdí autem, které ji doma zůstalo, manžel jel na služebku druhým autem) a pan Zeman z Červeného Újezdu od Ústí nad Labem. Nakonec pan Zeman sehnal hlídání pro své dítě a nám mohl koníka převézt.
Tak jel tedy můj tehdejší přítel Fanda do Ústí a odtamtud jeli do Úročnice u Benešova u Prahy. Koně přivezli kolem osmé večer. Přepravník nacouval do ulice, pan Zeman ho otevřel a já jsem poprvé viděla SVÉHO koně :-) Šla jsem si ho vycouvat ven a když jsem ho sváděla z přepravníku, tak jsem se málem rozbrečela. Chvilku jsem tam s ním dělala kolečka (nechtěl stát) než Fanda zaplatil a pak jsem si ho vedla po cestě k nám domů a do stáje. Celou dobu jsem na něj nevěřícně zírala - ono to opravdu vyšlo, koupila jsem si koně! Musím říct, že na to jak bylo vše hektické a v podstatě ze dne na den, tak jsem měla štěstí. Jelo se pro koně, kterého jsem ani neviděla - 135km tam a 135km zpět. Paní mě ještě varovala, že je problém s nakládáním a že rok nebyl ježděný. Stejně jsem ho chtěla, od malička jsem snila o černém arabském hřebci jménem Black (blek), tak jsem měla černého angloarabského valacha jménem Backley (říkali mu Bleku). Nemluvě o tom, že sehnat koně na splátky v té době bylo opravdu těžké. Původně mi byl nabídnutý za 30tis., ale konečná cena s ohledem na splátky byla 35tis., přítelovi majitelky se totiž nelíbilo, že koně před rokem koupil za 45tis. a teď by ho měl prodávat za 30 a ještě na splátky. Ještě bych také měla zmínit jeho věk, bylo mu 11let a bylo vidět, že je opravdu neježděný, měl opadlé svalstvo, ale jinak byl pěkný a zdravý. Hned ze začátku mě okouzlil svým charakterem a nezákeřností, tím jaký to byl mazel a jak byl jemný na hubu a citlivý ke všem pobídkám.
Zde fotka z 24.12.2009 - první den u mě
Na Silvestra 31.12.2009 jsem jela poprvé na Balíkovi do terénu a hned 15km do stáje, kde jsem si od 1.1.2010 domluvila ustájení. Cestou mi ukáplo pár slziček dojetí a to beze srandy. Strašně jsem se bála toho, že bude jančit, schválně se plašit nebo mi to prostě někde zabalí a nezastavím ho. Nic takového se nestalo, překvapil mě tím, jak je strašně hodný a nezákeřný, čeká na pobídku, jeho tempo se v pohodě dá korigovat pouze sedem, navíc je velice pohodlný, krásně našlapuje a nese se jako modelka.
Zde pár fotek z cesty:
Nádherný :3 Miluji koně a mrzí mě, že jsem si kvůli své druhé (krapet silnější) zálibě na ně nebyla dlouho schopná najít čas... Je doopravdy nádherný -- jinak odpověď máš u mě v komentářích pod článkem, kde jsi psala ;)