Dětský den 7.6.2014 - BYNOV

27. srpna 2014 v 20:08 |  AKCE, kde jsme byli
Na sobotu 7.6.2014 jsme s přítelem slíbili, že přivedeme naše koně a budeme vozit děti na Dětském dni v Bynově, který pořádal fotbalový klub Lokomotiva Děčín.
V sobotu ráno jsme tedy Tabasca a Balíka nasedlali a po kopytě vyrazili. Vzali jsme to z Velké Veleně po turistické směrem na rozhlednu Chlum, odkud jsme pokračovali na Staré město (část Děčína), napojili jsme se na cyklostezku a po ní jsme se dostali až ke knihovně pod Tyršův most. Cestou jsme byli veliká atrakce pro kolemjdoucí i pro motoristy, spousta lidí si nás fotila a vyptávali se odkud a kam jedem Usmívající se
Cesta nám trvala necelé tři hodiny, byla dlouhá 13km, šli jsme téměř celou dobu krokem a užívali si příjemné procházky. Když jsme dorazili na hřiště v Bynově, koně už měli připravený 90l kalfas s vodou. Odsedlali jsme je, dali jim napít a nechali je popásat. Mezitím jsem jim natáhla policejní pásku mezi stromy, abychom je mohli pustit úplně na volno a Pepa opodál zatloukal sloupky, já mezi ně natáhla ohradník, ale protože ho bylo málo, zbytek jsem ohradila také policejní páskou. Nakonec tedy koně měli dvě ohrádky - 10x20m a 40x20m, v té menší bylo pár stromů (stín) a tu větší jsme měli připravenou na vození dětí. Než jsme šli na oběd, tak jsem koním udělala průchod, aby mohli chodit z jedné ohrádky do druhé, v té větší byla totiž mnohem lepší tráva na spasení. Oba dva měli radost a hned si šli nacpat pupík, stejně jako já s Pepou.
Kolem jedné hodiny jsme koně přejeli kartáčem, nasedlali a čekali na první nával dětí. Přišla paní s vnoučkem a protože byla první a zatím další děti v nedohlednu, svezli jsme prcka na obou koních 2 kola. Málem bych zapomněla říct, že jsme za jízdu na koních nevybírali poplatek, ale pouze dobrovolné jízdné, takže kdo chtěl, něco nám přihodil. Spousta dětí se šlo povozit i několikrát, rodiče jim říkali, že si je nebudem pamatovat Smějící se Přitom jsme jim na lísteček, kam se psaly atrakce, které už dítě splnilo, jsme i my psali, že už dítě jelo na koni. Rodiče prostě učí děti hned od mala podvádět. Ale to jsem odbočila, samozřejmě jsme s povozením neměli problém ani když přišli víckrát, jen jedna holčina co jela už asi po osmé, tak té jsem řekla, že už naposledy (nebyla zrovna nejlehčí a vyhazovat jí každých 15 minut na koně pro mě byl opravdu nelehký úkon Mlčící ).
Balík i Tabasco byli po celou dobu zlatíčka, trpělivě čekali než jsme na ně dítě usadili, v klidu chodili a ačkoli jsme si myslela, že Balík to bude hůře zvládat a bude se např. po hodině nervovat, tak mě překvapil a byl po celou dobu absolutně v klidu. Tabasco začal být protivný ke konci, také hlavně pro to, že na něj vlezlo i pár dospělých, kteří se na něj sápali jako na tank Úžasný
Koním jsme dávali oddech cca každou hodinu, spíš než časem jsme se řídili tím, jak se chovají, abychom jim to neotrávili. Když měli pauzu, tak jsme je pustili úplně na volno, mohli se vyválet a napást. Pokud viděli, že přišlo nějaké dítě, hned přišli k našemu stolku a sondovali, co by mohli dostat, měli jsme tam totiž igelitku s tvrdým pečivem a mrkví a občas jsme dali nějakému dítěti, aby mohlo dát koním. Pro děti to byl zážitek a pro koně vítaná odměna.
Mezi pátou a šestou hodinou už koně měli úplné volno a já s Pepou jsme šli na buřta - úplně přismahlí z ostrého sluníčka. Na cestu zpět jsme měli dohodnutou přepravu na sedmou hodinu, ale Miluška čekala na auto déle, než počítala a tak jsme nakonec koně nakládali kolem deváté. Tabasco nastupuje naprosto bez problému, ale Balík reaguje velmi nepřiměřeně a je nebezpečný nejen svému okolí, ale i sám sobě, dostal tedy sedalin a čekali jsme v Bynově u Penny. Když přijela Míla, Tabasco byl do minuty naložený a Balík se i přes sedalin tvářil vyděšeně, oči měl vytřeštěné, vlezl na půl do vozejku, hned z něho zase vyletěl a pak se k němu nechtěl ani přiblížit. Opět jsem ho navedla do vozejku až k úvazu, ale najednou vyletěl a já, jelikož jsem neměla rukavice (nechápu, jak jsem mohla udělat takovou chybu), tak mi vodítko projelo rukama a myslela jsem, že ho snad mám prořezané až na kost Plačící Ještě to bylo takové to levné vodítko s panic-karabinou z umělého materiálu, co se dá sehnat do 120Kč, takže prostě nic moc. Venku Balíka hned chytil Pepa. Vzala jsem ho tedy a zase ho chtěla navést k vozejku, ale aspoň na protest si stoupl 2x na zadní. Tak jsem na něj mluvila, Míla už si připravila lonž, že ho tam s Pepou natlačí, když nenaleze, ale naštěstí tam už za mnou vlezl, Míla rychle zavřela a Balík se ani nějak nesnažil vybojovat ven. Stál a koukal, jako by to pro něj nebylo nic strašidelného. I když to tak nezní, byl naložen snad za 5 minut, šlo to opravdu rychle.
Velké díky teda patří všem z Lokotky, protože okolo nás skákali, abychom měli vše jak my, tak koně, resp. abychom neměli hlad a žízeň, neustále se nás někdo chodil ptát, jestli něco potřebujeme a když jsme potřebovali, za chvíli to přinesli. Pomáhali nám s ohrádkou, nosili pití a vodu koním, dokonce mi i jeden člen Lokotky upekl buřta Úžasný Když jsme šli nakládat, hlídali nám prcka a nakonec si ho vzali na starost i v době, kdy jsme převáželi koně, abychom ho nemuseli tahat s sebou. I když on byl stejně radši na hřišti, mohl si hrát s kámošema a né se otravovat v autě. No a v neposlední řadě také velký dík Míle, která pro nás přijela, odvezla nás za absolutně směšný peníz a stejně tak levně mi poskytla Sedalin pro Balíka.
Takže opravdu velké díky Vám všem Usmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.